Já a mahjong, část první.

Poprvé jsem se setkal se zmínkou o mahjongu v roce 1990. Tehdy vydal Odeon v edici 3x … knihu Jamese Melvilleho 3x Policejní prefekt Ótani. Ve třetí detektivce zemře velký boss yakuzy a noví kandidáti na uprázdněné místo uspořádají na výletní lodi akci typu pití, sex a hazardní hry. A zatímco mužstvo se baví, v zadní kajutě probíhá velká partie mahjongu o opravdu velké peníze.

Tehdy se zrovna po vlastech českých šířil na disketách klasický mahjong solitér , hrál jsem ho na PC XT CGA (pamětníci se usmívají, mladší googlí a nechápavě třeští oči). Představa že infiltrující policejní inspektorka odhazuje kimono a ukazuje ( mimo jiné) tetování, zatímco nejvyšší bossové yakuzy sedí kolem hromádky kostiček a odebírají z ní po dvou, mě dostala do kolen.

Po překonání záchvatu smíchu jsem začal pátrat, co to tam vlastně hráli. Pozor psal se rok 1990, Internet neexistoval, nejednalo se o hru probouzející v pracujícím lidu touhu po práci jako základní a primární potřebě k životu, a jako o takové o ní nikde nic nebylo. Po neskutečném pátrání zahrnující spousty návštěv knihoven, otravování lidí přímo i telefonem, jsem se nakonec dostal k několika nacyklostylovaným (zjistěte si) stránkám z nějakého samizdatu, kde byla hra velmi stručně a naprosto nejasně popsána. Po zjištění že bych si ji celou musel vyrobit sám, dekódovat mi tehdy naprosto nejasná pravidla, jsem to vzdal.

Pak následovala hodně dlouhá prodleva, během které jsem se zajímal spíše o Go. Mahjong se občas objevil a zase zapadl, aniž by ve mně vzbudil touhu zjistit o něm více. Vše se změnilo v souvislosti s mým dalším koníčkem, sbírání a sledování japonských kreslených seriálů (anime). Sportovní seriály věnující se asijským hrám (Go – Hikaru no go, nebo shogi – Shion no Ou) se mi líbily a tak jsem v roce 2009 zaregistroval, že začal vycházet seriál Saki o dívce ze střední školy, která zapadne do školního mahjong klubu , hraje ho a s dalšími hráči z klubu se snaží postoupit do celostátního turnaje.

K seriálu samotnému se časem vrátím, rozhodující ale bylo, že pokud jsem ho chtěl sledovat a užít si ho , musel jsem se naučit pravidla. A jak to bylo dál, o tom zas příště.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Osobní pohled. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s